Návod na výrobu vlastního superluxusního fotoalba s dřevěnými deskami

Fotoalba se dají koupiti skoro všude, od jednoduchých jednořadých alb s košilkami 9x13 až po luxusní alba vázaná v kůži s cenou kolem 5 000 Kč. Při hledání alba mě tedy silně do očí uděřila cena a také velikost a design alb se mi moc nelíbil. Rozhodl jsem se tedy zkusit něco splácat sám. Inspirací mi bylo mé album, které mi od narození do půl druhého roku života vedli rodiče. Cílem je mít něco co bude trvalé, pěkné a dostatčně prostorné pro vlepení fotek či případně namalování obrázku nebo dopsaní nějakého textu. Možná i taková kombinace alba a scrapbook.

Nemaje zkušenosti ba ani zručné ruce, o vhodných nástrojích nemluvě, jsem si na sebe upletl bič:) Základ je mít jasnou představu. Tu já jsem měl. Dřevěné desky, možnost přidávat papíry a formát minimálně A3.

Zádrhele se kterými jsem v procesu přípravy musel vypořádat a které vyústily v některé kompromisy:

• dřevěné desky  - nesehnal jsem tenčí než 18mm, tím pádem prudce roste váha desky. Odhadem 2kg na formátu pro papír A3 (horní + dolní deska). Nakonec jsem koupil borovou desku v Bauhausu.
• vazba - nakonec největší problém, představoval jsem si to jako Hurvínek válku. Chtěl jsem mít jednoduchou ruční vazbu nějakým ozdobným provázkem. Neumím vázat a navíc jsem si uvědomil, že otáčení takto svázaných listů by bylo problematické. Nakonec padla volba na spojovací šrouby, které se používaly na spojování nábytku.
• papír - chtěl jsem samozřejmě nějaký tvrdší papír, který by měl dostatečnou trvanlivost. Po poradě v papírnictví jsem vybral vzorkovaných papír, který se používá na vizitky. A do představy zapadal i jemný polo průsvitný papír - pauzák, který se ve formátu A3 nesežene úplně všude.

Co jsem použil na výrobu tohoto alba?

Dřevěná deska spárovka z borovice 18x300x120

Papírové čtrvtky formát A3 s vzorkováním  - 40 listů

Papír pauzák formát A3 - 39 listů

Splétaný dveřní závěs - 2x

Malé šroubky do dřeva délka 15 mm - 12x

Spojovací šrouby s plochou hlavou délka alespoň 55mm - 5x

Smirkový papír

Vlastní postup výroby

Nejprve je třeba si stanovit rozměry. Ty u mého alba udávala velikost papíru, který jsem byl schopen sehnat. Koupil jsem A3, pídil jsem se po větším nebo atypickém, ale je to drahé a nebo by bylo třeba mít přístup k řezačce a to já neměl.

Dále sehnat pauzák - tenký a poloprůsvitný papír, který bude oddělovat fotografie od sebe. Pokud možno ve stejném formátu jako papír.

Následně proložíme papírové čtvrtky pauzákem.

Dřevěnou desku jsem naštěstí sehnal rovnou s rozměrem šířky, která téměř přesně odpovídá šířce papíru formátu A3, tedy o starost míň. Rozměr A3 je 29,7 × 42 cm, výška tedy 29,7 cm a desku jsem kupoval se šířkou 30 cm. Chtěl jsem přesah desky nad papírem na pravé straně, tak aby při otevírání desek člověk neničil a neohmatával papír. Zvolil jsem přesah 3 cm, takže jedna strana desky bude mít 45 cm. Metrová spárovka nebyla k mání, takže jsem koupil 120 cm a na přířezu dřeva v Bauhausu si nechal uříznout z desky dva 45 cm dlouhé kusy.

Vzhledem k volbě vazby a uzavírání je ještě nutné si z jedné desky nechat uříznout 5 cm kousek. To nebude odpad, ale bude sloužit k vázání papírů ve vazbě.

Tedy u přířezu říkáte: prosím odřízněte mi kousky 5 + 40 + 45 cm (ať se  s pracovníkem vyhnete malování na papírek, co vlastně chcete, jako já). Pokud doma nemáte kvalitní pil(k)u případně a nedisponujete dokonalým okem a citem v rukách, tak doporučuji si tu desku skutečně nechat upravit rovnou v hobbymarketu, protože je to hned, víceméně přesně a zadarmo.

Doma jednotlivé dřevěné části jemným smirkovým papírem ohladíte (na horních stranách víc), srazíte vnější hrany, případně je možné si s úpravou dřeva vyhrát i jinak - něco vyřezat, ohoblovat atd. Já jsem zvolil úpravu nejjednodušší, pouze za pomocí smirkového papíru.

Připravené dvě části horní desky spojíme pomocí splétaných dveřních závěsů a šroubků do dřeva ( pozor, šroubky musejí být skutečně ty nejmenší, protože deska je tenká, já mám 1,5 cm dlouhé). Závěsů je na výběr docela dost druhů. Pozor na to aby jste nevybrali příliš velké, ale ani bych nebral ty nejmenší. Při šroubování doporučuji nechat mezi deskami alespoň milimetr až dva mezeru, aby se při otevírání desky o sebe nedřely.

Následuje důležitá část. Vrtání otvorů pro spojení alba dohromady. Nejprve si dáme všechny části alba k sobě. Spodní desku, proložené papíry a horní desku. Je třeba to poctivě slícovat. Papír je v téměř přesně stejném rozměru, jako dřevo, tak se to dělá docela dobře. Následně si to celé přitáhneme k sobě pomocí svěráku a nebo požádáme osobu blízkou o pomoc. Je třeba vyměřit díry. Já jsem vrtal 5 děr. První 2,5 cm od okraje desky a další v rozumné vzdálenosti dál. Samotné vrtání jsem dělal vrtačkou a vrtákem do dřeva č. 6. Vrtáme nejvyšší možnou rychlostí. Dřevo se vrtá lehce, ale papír je třeba provrtat čistě aby se nekrabatil, pak by bylo album špatně svázané.

Po vyvrtání je vlastně hotovo. Stačí již album spojit pomocí spojovacích šroubů.

U šroubů bych se zastavil. Je docela věda je sehnat. Tedy. K dispozici je široký výběr, ale bohužel jsou dostupně šrouby příliš krátké. Dvě desky dohromady jsou 3,6 cm + papír kterým má 2,5 cm (40 čtvrtek + pauzáky). Nejdelší co jsem sehnal je 5,5 cm. Nastěstí máme doma ještě staré spojovací šrouby z dětského nábytku a ty jsou úplně nejlepší. Mají totiž 3 samostatné části. Dvě hlavice a mezi tím je závitová spojovací část. V hobbymarketech tohle neseženete. V železářství ano. Na webu se jedná například o toto.  Dočetl jsem se, že je to také něco jako tzv. knihařský šroub a jeho prodloužení nástavcem. Možností je víc.

Vytvořené album můžete darovat jako hodnotný dárek, třeba k vánocům.

Náklady na výrobu

Papír a pauzák stojí dost: 200 Kč čtvrtky a 280 Kč pauzák

Spárovka borovice: 250 Kč

Závěs + šroubky: 25 Kč

Spojovací šroub: měl jsem vlastní staré, ale cena by mohla být cca 80-100 Kč

Smirkový papír: 10 Kč

Celkem: 865 Kč, manufaktura za pakatel;)

Sophiina volba - William Styron - recenze knihy

Knihu jsem začal číst spíš z nouze, protože s aktuálně rozečtenými kousky jsem se trápil a chtěl změnu, oddychovku, jiný žánru. Vůbec nic jsem o ní nevěděl a říkal jsem si, že půjde o nějaký lehce romantický dívčí román, který zmáknu za pár jízd vlakem. To jsem si naběhl.

Chápu, proč jsou na toto, troufnu si říct, nyní již klasické dílo až překvapivě rozporuplné reakce. Kniha je to těžká, psychologická, dá se říct, že rozvláčná s bohatým a docela komplikovaným jazykem. Jsem z těch kterým to nevadilo, kniha mě vtáhla a nepustila. Líbila se mi neobvyklá kompozice děje, kdy se autor z části autobiograficky ohlíží za svým mládím a spisovatelskými začátky v New Yorku. Tam potká dva zajímavé lidi, které postupně poznává, odhaluje jejich tajemství a dokonale se s nimi spřátelí. Děj je pak prokládán vzpomínkami, ať přímo autora neboli hlavní postavy, ale především vyprávěním vzpomínek zásadní postavy románu. Sophie.

Nebudu prozrazovat příliš, je lepší se ke všemu zásadnímu v knize propracovat. Není ale žádné tajemství, že jde v podstatě o román o nacismu, genocidě, Osvětimi, válce. Nejde o obyčejný záznam událostí a jejich popis, jako můžeme vyčíst z jiných známých děl. Ale Styronovi se povedlo díky promyšlené skladbě tyto události plné hrůzy zakomponovat do děje takovým způsobem, že na ně čtenář může pohlížet z pohledu různých postav s přihlédnutím k jejich výchově, vzdělání a původu.

Myslím, že na nacismus a Osvětim existuje jen jediný názor. Ale tahle kniha mi do jisté míry otevřela obzor v tom, že tomu ne vždy bylo stejně, a že v třeba právě v zámoří tuhle dobu vnímali trochu jinak. I tamější židé.

Knihu doporučuji přečíst, nebudete litovat, některé pasáže jsou velmi úsměvné, ba přímo komické, a z některých skutečně mrazí. Je to ta z knih, které vás rozruší a po dočtení poslední stránky o ní ještě dlouho dumáte. Její chuť s vámi zůstává o mnoho déle.

90%

Zvuky dealingu: traderský žargon

Jako všude i na dealingu neboli trading desku se mluví specifickou mluvou. Pro mnoho situací na trhu se vžily zvláštní výrazy mnohdy vyjadřující v pár písmenkách více věcí najednou. Naději, povzdechnutí či zlost, vše v jednom. Seznam budu průběžně doplňovat. A uvítám návrhy na další;)

nasypat do bidu/offeru - bezhlavě umístit velkou objednávku na trh
zasraný alga - zlé algoritmy jiných obchodníků soustavně odchylující cenu akcie od očekávané
být v shortu až po kokot - jadrné vyjádření pro bezprecedentní krátkou pozici s nejistým výsledkem
poslední jehlička - zpravidla vroucné přání toho, aby už ty trhy sakra přestaly padat
sme naložený -  velká pozice na titulu
už to dobržďuje - další z vyvolávacích zaříkadel se snahou o pozitivní náhled na jinak špatnou situaci
čechy čechům - situace kdy český akciový index bez udání důvodu notoricky zaostává za okolními indexy
raketa - prudce rostoucí titul 

to musíme vysedět - chvíle kdy se z krátkodobého obchodu stane dlouhodobý

vyřezat - nemilosrdně vyprodat titul z portfolia

padající kudla - titul co bezvýchodně oslabuje

máme toho vagony - další z výrazů pro velkou pozici na některé akcii

tlusťoch - silný zahraniční kupec nebo prodejce, často fond, který může viditelně ovlivňovat obchodování

šulda - obvykle nezkušený obchodník, kazící svou objednávkou normální vývoj kurzu

ššš šort - hláška bývalého kolegy  

"mírně neutrální" - odpověď naší analytické legendy na otázku jak hodnotí výsledky

"Proč ta Erste nedominuje?" - hláška neméně legendráního klienta, který nás roky bombarduje podobnými dotazy

Nebo i některé názvy měn - éčka (EUR), doláče (USD), sekáče (SEK), číňani (CNY), poláci (PLN), hufy (HUF), noky (NOK) atd..

update 29.12.2017

Star Wars: Síla se probouzí - recenze

Návrat jedné z nejslavnějších filmových serií musí zákonitě provázet obrovská očekávání. Každý, kdo by se chtěl chopit režie podobného filmu si toho je vědom a proto není překvapením, že se na režisérskou židli pro sedmé Star Wars fronta nečekala. Nakonec ani JJ Abrams ponejprv režírovat nechtěl. Má však zkušenosti ze Star Treku, kde fanoušky této série když ne nadchnul, tak rozhodně nezklamal. Vzhledem i k jeho další filmografii, která nemá výrazně slabší místo (Super 8 je podle mě nedoceněný film), si myslím, že byl ten nejvhodnější kandidát. Studio Disney, které za tučné miliardy koupilo od Lucase filmová práva, se určitě nechtělo pouštět do nějakých větších akcí a riskovat. Potřebovalo jistou a tu JJ nabídnout mohl.

No a zvládl to. Bez debat jo. Takovýhle flák totiž asi těžko může někomu rozviklat pant. Podstatně větší riziko je, že se mu všichni vysmějí a bude průser. JJ vsadil na jediné možné, na lásku k řemeslu a na důsledné zachování feelingu celé serie. Je to kus filmařiny, a čistě viuzálně fakt v kině ve 3D nebylo snad ještě nikdy nic tak povedeného. Bohužel pro mě právě ten největší fakt, to ctění předchozích dílů a snaha o to aby film vypadal jako že plynule navazuje, trochu ubírá v mém subjektivním hodnocení. Nostalgie, když se objeví staří známí (Millennium Falcon, Han Solo, R2D2, když vidíme obří galaktické křižníky ztroskotané v poušti..) je nesmírná. Ale všeho s mírou. Těšil sem se na nějaké větší překvapení. Z filmu je obecně dost cítit, že jde o předvoj dílů budoucích a má za úkol představit a uvést nové postavy, dokončit některé staré dějové linie a otevřít cestu k novým. Záporák(ci) jsou strašně slabí, až úplně směšní, Finn je příliš ňoumovatý a celá situace s povstalci, prvním řádem či galaktickou republikou si myslím není úplně přehledná. Po Návratu Jediho se situace za 30 let tak zhoršila, že povstalo něco schopné postavit novou hvězdu smrti ještě větší než ta předchozí? A generálka Lea úřaduje někde v jeskyni? Co Republika? Každému, kdo viděl pouze filmy, nečetl, knihy, nečetl komiksy a neviděl seriál to musí vrtat hlavou (a takových je určitě drtivá většina). Nám co pátráme nezbývá než si načíst všechno zde;-). Abych jen nehanil, tak herecké výkony opravdu dobré, Rey v podání Daisy Ridley je dokonalá. A minimálně kvůli ní do kina na další díl půjdu. BB8 se povedl ikdyž působí až moc prvoplánovitě, a úplně mě bije do očí, že prostě potřebují prodávat hračku s jeho podobou. Celkově film hodnotím pozitivně, jen mi tam maloučko chybí to předehnutí v cílové rovince, aby to bylo úplně nejlepší:)

80%

To je den tohleto:)

Úvaha o politice

Co je vlastně politika? Kdo ji sem dal? K čemu ji máme? Tyhle a minimálně sto dalších otázek musí, při pohledu na veřejné dění, dlouhodobě probíhat hlavou každému kdo u nás žije. O čem mluvím? Vlastně o všem. To máte životní prostředí (ekozakázky), doprava (Blanka, dálnice), obrana (Pandury), bezpečnost (rozpuštění finanční policie, Kubice), školství (tituly, akreditace), sport (Sazka), kultura (Blob, Besser), zdravotnictví (poplatky, IZIP) a další a další. A další. Ve státní správě není, a to říkám s plnou vážností, žádný obor, okruh, odvětví či ministerstvo, které by nezasáhl žádný skandál. A to sahám velmi krátce do minulosti. Kdybych se měl pokusit vyjmenovat podobné kauzy a problémy 10 - 15 let nazpět, ťukal bych do kláves ještě zítra.

Proč to píšu?

Padl na mě splín. Čas od času se to stane. Rozhlédnu se kolem a sebe, otevřu noviny, pustím radio, kouknu na zprávy a je mi ouva. Jak je možné že bývalý ministr vybudoval z malé stavební firmy o 20 zaměstnancích za 2 roky, co byl u kormidla, firmu, která má státní zakázky v řádech miliard? Jaktože prodal výhodně akcie a za ministrování přiznal sotva třetinový profit z této transakce? Jak je možné, že nový ministr průmyslu je lékař, který nemá nejmenší zkušenost se řízením jakékoliv instituce o více než 15 lidech? Kterého navíc ani vlastní nadřízený, předseda vlády, do funkce jmenuje se skřípěním zubů?

Jak je možné, že ministrem životního prostředí se může stát člověk, který se o existenci přírody dozvěděl pouze z memoárů Václava Klause?

Jak se může stát, že ředitelem NP Šumava se stane člověk, který veřejně prosazuje masivní těžbu dřeva ve svém vlastním národním parku?

Jak se vůbec může stát, že někdo schválí projekt opencard aniž by řešil k čemu to vlastně bude dobré?

Jak se může stát, že mnohaletý projekt elektronické zdravotní knížky spolkne několik miliard a výsledek je pouze audit, který suše konstatuje, že projekt se rozkradl?

Jak se vůbec může stát, že někdo schválí splavnění Vltavy v úseku České Budějovice - Hluboká nad Vltavou aniž by ho jakkoliv zajímalo, jestli tam nějaký návštěvník zavítá?

Nemusíme hledat konkrétní odpověď. My jsme to dopustili a proto je to možné. My voliči si za to můžeme sami. Nechali jsme na samý vrchol, na samou špičku hromady veřejných peněz, vyšplhat lidi, kteří nemají morální kredit natož pak alespoň minimální schopnosti se o cizí, svěřené peníze postarat. My co platíme daně můžeme nadávat pouze a jen sobě. Ukažte na člověka vedle sebe a zeptejte se zda lituje svého hlasu ve volbách, zda by přeci jen nevolil jinak. Odpověď nemůže být záporná. Umožnili jsme úzké skupince nečstných lidí ovládat miliardy korun a následně pak miliony lidí.

Kamarádíčkovství se stalo pojmem. Protislužby, machinace, držení se v šachu. Donášení na druhého, řízené skandály v mediích jsou jejich denní chleba. Lhaní, vysmívání se čestným. Pranýřování nepohodlných a neposlušných. Politika se nedělá ve sněmovně. Ta se dělá v hospodách na Malé Straně, na golfu, na honu, na tajných setkáních. Do novin řekneme to, ale oba víme, že dávno jsme dohodnutí jinak. "Pepa byl vždycky kamarád, nemáš pro něj nějakou dozorčí radu? Nic náročnýho ale. " "Hele a synátorovi bys nějakýho náměstka na drahách nesehnal? A to odstupný hlavně vykomunikujte jo? Díky Franto, máš to u mě, víš co."

Jejich způsob vlády a to, že takto to jde úspěšně dělat po dlouhou dobu (minimálně jedno volební období) sebou nese mnohem děsivější sdělení. Vnáší mezi lidi tu jejich mafiánskou atmosféru. Najednou má díky nim člověk pocit, že vyhrát nějakou zakázku bez toho abych podplatil všechny okolo, nespřáhl se s konkurencí, či nenastrčil bílého koně, prostě nejde. V lidech to postupně zakořeňuje, zvykáme si na to, přizpůsobujeme se. A pomalu a plíživě nám všem hrozí, že budeme jako oni...