Náš první den (středa) jsme zahájili ubytováním ve stanovém městečku a následně jsme již spěchali na pokladny koupit lístky. Asi trochu naivně jsme si mysleli, že bude všude hafo volných lístků a tak když jsme viděli, že na čtvrtek zbývají lístky jen na minimum představení, byli jsme dost smutní. Nicméně po pár minutách a několika dotazech na informacích nebo pokladnách jsme se uklidnili a rozhodli se neakreditovat a pokusit se kupovat lístky vždy hodinu před představením, nebo při dobré konstelaci v předprodeji. Dokonce se nám hned na večer podařilo koupit lístky na projekci filmu, který jsme chtěli vidět a to Manažery.
Manažeři jsou filmem režiséra Johna Wellse a hraje v něm několik známých a poměrně dobrých herců. Film jako takový je sice dobře zpracovaný, režírovaný a i zahraný, ale to všechno nevyváží velice slabý scénář. Ten je velice tuctový a až infantilní, když od nás, jako diváků, žádá abychom soucítili s bezcitným bankéřem, který bral před světovou krizí 160 tisíc $ a po ní chudák nemá na zaplacení členství v golfovém klubu. Film ukazuje i na fakt, že hlavní hrdina i jeho rodina jsou krátkozrací až hrůza, když ani při takovém výdělku, řádově 4x větším než průměrný příjem americké rodiny, nedokážou vytvořit dostatek finančních rezerv, aby přežili i při ztrátě zaměstnání. Rovněž by si pan bankéř zasloužil pár na holou za to, že se tak zadlužili a žili skutečně od splátky hypotéky ke splátce. Stručně řečeno, film je natočen velmi dobře, ale scénář je hnus, takže celkově průměr (60%).
Na čtvrtek jsme si naplánovali: Submarino, 3 krátkometrážní filmy (Řeka, Básník ze sloního domu, Vzlet) a na pátek měla Pája a Lůca společně drama Na cestě, pak jsme byli na O bozích a lidech a večer jsem byl já na Poezii a Pája s Lůcou na 80 dnů.
Submarino je depresivní drama o dvou bratrech, kterým se v životě pokazilo naprosto vše co mohlo. Skutečně pokud nejste před projekcí citově úplně v poho, tak ten film zvažte, protože vám rozhodně nepřidá. O ději se rozepisovat nemá cenu, je to spletenec situací, které jsme mohli už někde jinde vidět s tím rozdílem, že se to bohužel stalo jen dvěma lidem. Mě se to skutečně nelíbilo a nijak mě o nezasáhlo, ani k jednomu ze dvou hlavních herců jsem necítil náklonnost což jako jediné mohlo tuto slzavou záležitost v mých očích vytáhnout výš. (40%)
Řeka, Básník ze sloního domu a Vzlet. V soutěži krátkometrážních filmů vyhrála Řeka, která se nám paradoxně zdála nejslabší. Dokument nikam nesměřuje, nic z něj nevyzní. A pokud měl navodit nějakou atmosféru, tak jsme ji tedy nepochytili. Nepochopil jsem na co autoři poukazovali, sběr záběrů trval 3 roky a na výsledku to tedy znát není, spíš to působí, že je to splácáno přes léto a přidáno pár záběrů ze zimy. (35%)
Básník je již o dost lepší, ale bohužel z mého pohledu dosti tuctový. Nicméně je z něj cítit autorčina láska k jejímu dědečkovi, o kterém dokument je. Na rozdíl od Řeky jsem se nenudil. (45%)
Vzlet mi ze všech tří dokumentů přišel nejlepší. Docela jsme pochopili o co se autorka snaží, dobře propojila rozhovor svých rodičů a snahu jejího kamaráda ze školy. Krátké, svižné, zajímavé. (65%)
O bozích a lidech je poměrně dlouhý film o skupině mnichů šířících křesťanství v Africe. Film je z části založen na skutečných událostech a jelikož jde o mnichy, tak nelze očekávat žádné dramatické zápletky čí akci. Film je tedy klidnou, artovou poctou těm mnichům, kteří padli za oběť rozpínavosti a bezohlednosti islámu. Film nám i přes to, že o tom již dost víme, znovu ukázal, jak jsou někteří zfanatizovaní islamisté nebezpeční. Režiséru se poměrně zdařilo ukázat, že i mniši jsou pod rouchem lidé a i oni se bojí o svůj život a někdy pochybují o své víře. (65%)
Poezie. Je pro mě docela zajímavou sondou do korejské kultury. Možná jsem ani tak nesledoval děj, ten pro mě nebyl až tak moc zajímavý, jako spíš kulturní odlišnosti. Děj se točí kolem sympatické důchodkyně, která se pokouší napsat báseň a přistupuje k tomu ze začátku dost mechanicky. Nakonec ji však život a především její vnuk poskytnou dostatek inspirace, sic smutné, aby napsala krásnou báseň. Vůbec celá zápletka a přístup k problému s vnukem je, alespoň pro mě dost šokující. Otcové 6 chlapců, kteří pravidelně znásilňovali svou 14letou spolužačku, která pak spáchá sebevraždu, se sejdou aby dali matce dostatek peněz na to, aby kluci nešli za katr a neohrozilo to jejich budoucnost. Možná v tom hledám zbytečně moc nebo jsem naivní, ale třeba k tomu tak v Koreji přistupují. Místo, aby sami kluky seřezali a poslali do ústavu, tak bez jakýchkoliv emocí vyjednávají s matkou dívky o peněžní částce za její mlčenlivost. Pro mě nejlepší film, který jsem na festivalu navštívil. (80%)
Pro příští rok již budeme s Pájou chytřejší a snad se nám podaří zajistit lístky na ty filmy, které skutečně chceme. Letos nás především mrzí Iluzionista, Med a Tucker and Dale vs. zlo. Takže nám nezbývá než se je pokusit odchytit jinde a jinými prostředky. Celkový dojem z festivalu je převážně kladný. Byli jsme překvapeni pohodovou atmosférou a to i přes to, že podle názorů pravidelných návštěvníků to letos bylo nejhorší. I my jsme zaznamenali jistou skupinu návštěvníků, nenavštěvujících filmy, ale módní salony a kadeřnictví a s Harpers Bazarem místo festivalových novin v podpaždí, kterých bylo, převážně ve večerních hodinách, všude plno. Se stanovým městečkem jsme byli taktéž spokojeni, nic se nám neztratilo, ani nás nebudilo moc podnapilých. Největší roli na kladném hodnocení festivalu mají bezesporu dvě věci. Za prvé bezva počasí, možná až moc bezva :-) mohlo být o pár stupínků míň. A za druhé objev super vege restauračky Kus-Kus, kterou vám tímto vřele doporučujeme:-).
