Úvaha o politice

Co je vlastně politika? Kdo ji sem dal? K čemu ji máme? Tyhle a minimálně sto dalších otázek musí, při pohledu na veřejné dění, dlouhodobě probíhat hlavou každému kdo u nás žije. O čem mluvím? Vlastně o všem. To máte životní prostředí (ekozakázky), doprava (Blanka, dálnice), obrana (Pandury), bezpečnost (rozpuštění finanční policie, Kubice), školství (tituly, akreditace), sport (Sazka), kultura (Blob, Besser), zdravotnictví (poplatky, IZIP) a další a další. A další. Ve státní správě není, a to říkám s plnou vážností, žádný obor, okruh, odvětví či ministerstvo, které by nezasáhl žádný skandál. A to sahám velmi krátce do minulosti. Kdybych se měl pokusit vyjmenovat podobné kauzy a problémy 10 - 15 let nazpět, ťukal bych do kláves ještě zítra.

Proč to píšu?

Padl na mě splín. Čas od času se to stane. Rozhlédnu se kolem a sebe, otevřu noviny, pustím radio, kouknu na zprávy a je mi ouva. Jak je možné že bývalý ministr vybudoval z malé stavební firmy o 20 zaměstnancích za 2 roky, co byl u kormidla, firmu, která má státní zakázky v řádech miliard? Jaktože prodal výhodně akcie a za ministrování přiznal sotva třetinový profit z této transakce? Jak je možné, že nový ministr průmyslu je lékař, který nemá nejmenší zkušenost se řízením jakékoliv instituce o více než 15 lidech? Kterého navíc ani vlastní nadřízený, předseda vlády, do funkce jmenuje se skřípěním zubů?

Jak je možné, že ministrem životního prostředí se může stát člověk, který se o existenci přírody dozvěděl pouze z memoárů Václava Klause?

Jak se může stát, že ředitelem NP Šumava se stane člověk, který veřejně prosazuje masivní těžbu dřeva ve svém vlastním národním parku?

Jak se vůbec může stát, že někdo schválí projekt opencard aniž by řešil k čemu to vlastně bude dobré?

Jak se může stát, že mnohaletý projekt elektronické zdravotní knížky spolkne několik miliard a výsledek je pouze audit, který suše konstatuje, že projekt se rozkradl?

Jak se vůbec může stát, že někdo schválí splavnění Vltavy v úseku České Budějovice - Hluboká nad Vltavou aniž by ho jakkoliv zajímalo, jestli tam nějaký návštěvník zavítá?

Nemusíme hledat konkrétní odpověď. My jsme to dopustili a proto je to možné. My voliči si za to můžeme sami. Nechali jsme na samý vrchol, na samou špičku hromady veřejných peněz, vyšplhat lidi, kteří nemají morální kredit natož pak alespoň minimální schopnosti se o cizí, svěřené peníze postarat. My co platíme daně můžeme nadávat pouze a jen sobě. Ukažte na člověka vedle sebe a zeptejte se zda lituje svého hlasu ve volbách, zda by přeci jen nevolil jinak. Odpověď nemůže být záporná. Umožnili jsme úzké skupince nečstných lidí ovládat miliardy korun a následně pak miliony lidí.

Kamarádíčkovství se stalo pojmem. Protislužby, machinace, držení se v šachu. Donášení na druhého, řízené skandály v mediích jsou jejich denní chleba. Lhaní, vysmívání se čestným. Pranýřování nepohodlných a neposlušných. Politika se nedělá ve sněmovně. Ta se dělá v hospodách na Malé Straně, na golfu, na honu, na tajných setkáních. Do novin řekneme to, ale oba víme, že dávno jsme dohodnutí jinak. "Pepa byl vždycky kamarád, nemáš pro něj nějakou dozorčí radu? Nic náročnýho ale. " "Hele a synátorovi bys nějakýho náměstka na drahách nesehnal? A to odstupný hlavně vykomunikujte jo? Díky Franto, máš to u mě, víš co."

Jejich způsob vlády a to, že takto to jde úspěšně dělat po dlouhou dobu (minimálně jedno volební období) sebou nese mnohem děsivější sdělení. Vnáší mezi lidi tu jejich mafiánskou atmosféru. Najednou má díky nim člověk pocit, že vyhrát nějakou zakázku bez toho abych podplatil všechny okolo, nespřáhl se s konkurencí, či nenastrčil bílého koně, prostě nejde. V lidech to postupně zakořeňuje, zvykáme si na to, přizpůsobujeme se. A pomalu a plíživě nám všem hrozí, že budeme jako oni...

Homosexualismus

Ukázka demence nejhrubšího zrna:

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/204447.aspx

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/204701.aspx

http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/204641.aspx

Překvapivě jasně a smysluplně formulovaná reakce:

http://sidovsky.blog.idnes.cz/c/204053/Hajku-hajecku-Hajku-zmateny.html

Přes týden se pokusím napsat něco víc...

P.S. Mám v psaní blogu několik měsíců skluz, ale do konce měsíce bych rád všechno dohnal:)

Recenze - výtečná Jizva

Jizva je v pořadí druhou knihou pomalu se rýsující serie příběhů z fantaskního světa Bas-Lag. První díl nazvaný Nádraží Perdido a prozatím třetí s názvem Železná rada se odehrávají v podobných kulisách. Společné rysy všech tří knih nejsou nijak drasticky provázané a omezují se především na prostředí (město Nový Krobuzon), rasy obyvatel (voďanojové, rukodlaci,...) a základní fyzikální zákony (thaumaturgie, přetváření). Jinak je každá kniha samostatným příběhem a pokud je nečteme v pořadí, jak byly vydány, nijak to nevadí. Takovým příkladem jsem i já, jelikož jsem jako první četl Železnou radu, poté Nádraží Perdido a vše završil nyní Jizvou.

Jako nejvhodnější slovo, jak popsat Jizvu, mě napadá hutná. Jizva je hutným příběhem, plným dechberoucích nápadů a originální fantasie. Já skutečně nejsem příznivec sáhodlouhých popisů, například Pán prstenů mi přijde šíleně rozvláčný a téměř mě nudil, v tomto případě jsem ale četl poctivě každé písmenko a každou větu. Od začátku mě vyprávění chytlo a autorovy popisy rozjely mou představivost na plné obrátky. Došlo to tak daleko, že jsem usínal s pocitem, že usínám v plovoucím městě Armada, nebo jsem při běhání kolem řeky vyhlížel komáří lidi a chtěl domů avanka.

Příběh knihy samotné se točí kolem tlumočnice Belis Chladnovíny, kterou povrchně známe z předchozího dílu Nádraží Perdido. Ta je pod tlakem okolností nucena opustit Nový Krobuzon a plavit se na lodi do vzdálené kolonie. Vír událostí ji však zanese na pirátské plovoucí město zvané Armada, jejíž vládci chtějí uskutečnit ambiciozní plán na ovládnutí síly, která by je učinila mimořádně mocnými. V průběhu realizace plánu se seznamujeme s dalšími obyvateli města, poznáváme jejich schopnosti, motivace a plány. Aktéři prožívají různé dramatické situace, kde vystupují další lidé a tvorové a mnoha exotickými schopnostmi a zvláštnostmi.

Autor se podrobně věnuje pouze Belis, která o zažívaných událostech píše dopis imaginárnímu příteli. Jeho prostřednictvím zjišťujeme, že Belis je na povrch chladná, ale uvnitř citlivá žena, která si velmi potrpí na to, že je nezávislá a většinou má věci pod kontrolou. Jak zjišťujeme i ona je manipulována, klamána a podváděna. Ostatní postavy známe víceméně povrchně, z popisů Belis, nebo podle jejich činů. Vnitřní pohnutky nám zůstávají skryty, což autorovi poskytuje prostor pro překvapivé obraty v ději.

Jako u ostatních dvou knih této serie je hlavním lákadlem Miévillova skvělá fantazie, která čtenáři otevírá tajuplný svět plný překvapení. Kombinace z našeho světa známých zvířat, věcí nebo zákonitostí s naprosto překvapivými a novými, je vskutku mistrná. Nejde totiž o klasickou sci-fi, kde Spock teleportuje Kirka na planetu a bereme to jako fakt. Nejde ani o klasickou fantasy, kde jeden prsten vládne všem a o tom se nediskutuje. Tady jsou sci-fi a fantasy prvky použity tak nějak chytře a skrytě. Například přetváření. Představuji si to jako obdobu kombinace naší plastické chirurgie s biomechanikou, ale v prostředí, kde nelétají letadla, ale obyčejné vzducholodě a střílí se křesadlovkami. Zkrátka mě to zaujalo tím, že Miéville mou představivost zaměstnává odlišně od podobných autorů tohoto žánru.

V některých jiných recenzích jsem se dočetl, že hlavní výtka k této knize, potažmo k celému autorovu stylu směřuje k dlouhým souvětím. Přiznám se, že dokud jsem si to v recenzích nepřečetl, tak mě to vůbec nenapadlo a musel jsem se do knihy podívat, abych se přesvědčil. Pravda to je. Některá souvětí jsou na celý odstavec. V případě této knihy, kdy Miéville používá neznámá slova a tak nějak se mu do každého souvětí podaří vměstnat dramatičnost, mi to nevadí.

Zmínkou o cizích, nebo originálních slovech se dostávám k dalším kladům knihy. Za prvé je to množství nových slov a netradičních slovních spojení. Za druhé na to navazuje překlad. Nečetl jsem knihu v angličtině, má znalost tohoto jazyka by na tak složitou knihu asi nestačila. Překlad Milana Žáčka je však výtečný. Ten se jistě musel vyrovnat s mnoha lingvistickými oříšky, protože Miéville z části používá nám známé názvosloví (například komáří lidé jsou anofelové, kaktusíci) nebo úplně vymyšlené.

Pokud bych měl srovnávat tři knihy této serie mezi sebou, musel bych jako nejlepší zvolit Železnou radu. Na druhé místo Jizvu a třetí Nádraží Perdido. V Miévillovo prvním díle je znát, že ještě nevěděl jakým přesně stylem chce tuto serii psát, často si pouštěl fantazii na špacír, některé popisy města byly mírně delší a zapomínal na děj. Naproti tomu v Jizvě mi popisy vůbec nevadily, vytkl bych pouze závěr, kde je cítit, že by autor psal rád dál, ale vydalo by to tak na další knihu, a tak se pokusil o elegantní ukončení s nádechem tajemna. Na mě to nezabralo a byl jsem zklamán, že se mu nepodařilo vymyslet originálnější konec než nic nevysvětlím a čtenáři zůstaň na pochybách. Jako nejlepší z tří knih musím zvolit Železnou radu, která je pro mě dokonale vyváženou směsí úchvatných a popisů a originálních nápadů s rychlým dějem a překvapivými zvraty. Každá z výše zmíněných knih je však nadprůměrným dílem ve svém žánru a každá z nich pasuje Chinu Miévilla do role jednoho z vůdčích a nejnadějnějších autorů nové vlny sci-fi a fantasy románů začátku století. Těším se na přečtení jeho dalších knih nejen z této serie...

Tréninkový deník díl 1.

16.3. Po velkém úspěchu představuji další statistiku, tentokrát tréninkový deník za prvních 10 dní. Zatím jsem byl čtyřikrát klusat a jednou na tempech. Podíl běžeckých tréninků se s blížícím se termínem závodu bude určitě zvedat. Zatím jde spíš o všeobecnou přípravu:)

20.3. Po dvou dnech volna se mi běželo lehce, pro příště tedy mohu zrychlit a přidám i vzdálenost. Přípravu celkově docela komplikuje středeční fotbal, po kterém jsem dva dny pro rychlejší běh nepoužitelný. Na plovce začnu plavat 1500m, pokud mi na hlavu neskočí nějaký otrapa jako minule...

Příprava na půlmaraton - nová obuv

Pozitivní věcí související s naším plánovaným startem na Silva Nortica běhu je bezesporu fakt, že jsem se po mnoha letech rozhoupal k nákupu nové obuvi. Původní staré boty značky Nike už nesplňovaly požadované nároky. Především děravé špičky za deštivých dní zapříčinily brzké promoknutí prakticky celé boty. Nehledě na vyčuhující palce, které tak občas byly vystaveny nevybíravým útokům po cestě ležících kamenů. Rovněž podrážky měly již nejlepší léta za sebou, vždyť jsem v těchto botách odběhal značnou část atletické přípravy. Léta se na botách podepsala i jinak. Jde o známý neduh běžeckých bot, tedy zápach. Jejich využívání v uzavřených místnostech přicházelo v úvahu pouze pokud se velice rychle běhalo, aby se odér mohl rozptýlit, popřípadě svádět na někoho jiného. Zkrátka a dobře jejich čas vypršel a odcházejí tak na zasloužený odpočinek do skříně, jako záložní boty pro nouzi nejvyšší.

Na jejich místo nastupuje supermoderní bota značky New Balance model MR759SR.

Poměrně dlouho jsem přemýšlel, jakou botu vybrat. Moderní výběr běžecké obuvi totiž zahrnuje nutnost brát v potaz takové parametry jako je pronace chodidla či výška klenby. Měl jsem, a stále mám, dojem, že v Budějcích není prodejna, kde by mi někdo kvalifikovaně dokázal poradit. Musel jsem se tedy spolehnout na internet a doporučení zdejších odborníků. Narazil jsem na webový projekt, který mi byl od začátku velice sympatický. Je na něm totiž vidět, že tvůrci nejsou amatéři a o problematice skutečně něco ví. Na stránce www.shopsport.net se její autoři pokusili spojit eshop a komunitní web o běhání. To zahrnuje sekce článků o běžecká přípravě, vybavení, běžecké technice, jídle , pití a mnoho dalšího. Navíc autoři nabízejí sestavení tréninkového plánu. Ve výstavbě je zatím sekce pro komunikaci mezi uživateli - běžci. Nedílnou součástí webu je i eshop, kde se prodávají běžecké boty silniční a do terénu, oblečení a jiné vybavení. Nabízí se zboží převážně značky New Balance, což je možné chápat jako nevýhodu, ale podle mého názoru si to eshop zaměřený na běhání může dovolit. Navíc je velice pozitivní, že autoři stránek se s klientem snaží skutečně komunikovat a to v mnoha případech vynahradí sebevětší výběr značek.

Jak jsem již psal, chtěl jsem se i já poradit s někým erudovaným, abych si koupil botu, která mi v konečném důsledku spíš neublíží. Napsal jsem tedy Pavlu Baběrádovi - šéfovi projektu, který je mimochodem výborným vytrvalcem ( maraton za 2:20h) a popsal své parametry a přání. Takřka obratem mi byly doporučeny tři modely, které by podle mých požadavků a tělesných predispozic měly vyhovovat. Po několika dalších upřesněních a řádném přeměření nohy jsem si objednal výše zmíněný model.

Jasné je, že objednávat botu bez předchozího vyzkoušení, je určité riziko, ale naštěstí jsem velikost trefil správně. Na konkrétní pocity je ještě brzy, odběhal jsem v nich zatím jen dva tréninky. Nicméně už teď můžu říct, že předchozí boty jsou proti těm novým něco jako dřeváky proti papučím. Na detailnější popis pocitů se chystám až v nich budu mít za sebou aspoň tři týdny přípravy, pak se určitě dozvíte víc:)

Běžecký deník 6.3. - 20.3

13.3. Tak zde zkouším vkládat tabulku se statistikou odběhanýh kilometrů pomocí služby GoogleDocs. Mělo by se to automaticky auktualizovat samo:-)

Tabulka s tréninkovým plánem zahrnující i neběhací aktivity bude následovat...

20.3. Aktualizovaná tabulka. Čtvrteční běh byl šílený nejen z důvodu, že mě jaksi nenesly nohy, ale na mé obvyklé trase, kde běhám, navezli téměř po celé délce vrstvu hlíny a po té se moc běhat nedalo, takže se pro příště musím přesunout na druhý břeh Vltavy...Úkol do dalšího tréninku: zrychlit a prodloužit vzdálenosti.

Silva Nortica Run 2011

Že nikdo neví co nadpis znamená co?:-)

Silva Nortica Run je běžecký vytrvalecký závod, jehož 2. ročník se uskuteční na začátku června v Novohradských horách.

Jelikož s Pájou běháme rádi, hledali jsme vhodnou motivaci, jak naše zlenivělá těla donutit k větší a organizovanější zátěži a co lepšího vás může motivovat, než blížící se závod. Proč jsme zvolili neznámý závod a ne nejznámější akci tohoto typu v ČR - Pražský půlmaraton/maraton? Tak předně se až takhle mega masovým akcím trošku vyhýbáme. Navíc zrovna běhání v Praze, pokud není jiného zbytí, nevyhledáváme. Hlavně jsme však prošvihli zlevněnou registraci a páni z hlavního města dělají z této akce akci světovou i nastavením cen, takže 1500Kč, jako startovné, prostě nedáme. Hledali jsme jiný, menší závod a nakonec jsme narazili na úplně ideální možnost, jak se stát amatérskými vytrvaleckými závodníky.

Silvia Nortica Run je závod organizovaný českými a rakouskými běžeckými nadšenci. Nejde jen o jednu trať, ale pořadatelé nabízejí zájemcům k výběru tratě od půlmaratonu přes klasický maraton až po ultramaraton (vražedných 85km). Ultramaraton navíc jde běžet štafetově, ve dvojicích. Takže vlastně brnkačka, jen 2x maraton:-)

Co je však hlavním lákadlem této akce, je prostředí a v návaznosti terén, kde se běhá. Tratě jsou totiž vedeny v Novohradkách. Což, jak známo, jsou hory, takže běžci při závodě bojují nejen se vzdáleností, ale i s převýšením. Navíc je přibližně 20% závodu vedeno po jiných než asfaltových cestách, takže se běžci podívají i do lesa, na louku, můžou si nasbírat houby, borůvky...prostě žádná šeď, jak v Praze. Trasa našeho závodu, tedy půlmaratonu, začíná v rakouském Harmanchlagu a končí na hraničním přechodu Nové Hrady/Phyrabruck. Časový limit je i s ohledem na terén stanoven na 3,5h. Také startovné je o poznání lidovější a tak, když jsme se o závodě dočetli, bylo hned jasno, kde podnikneme náš první ostrý test vytrvalecké formy.

Registrovali jsme se ještě před vánoci a prakticky hned začala naše příprava. Jako správní a zkušení sportovci jsme nechtěli v tréninku přepálit začátek a tak jsme naši přípravu zahájili především procházením, občasným lyžováním a nárazovými sálovými sporty. Podstatnou část této fáze přípravy jsme věnovali psychickému tréninku a teoretické připravenosti na nadcházející týdny.

Ostrý trénink jsme zahájili 6.3.2011, takže do Dne D nám zbývalo přibližně 12 týdnů. V následujících týdnech se, doufejme, budou na blogu pravidelně objevovat týdenní přehledy s uběhlými kilometry a tréninkovými pocity. Zatím...běhu zdar.

Nový ministr životního prostředí? Zase Klausův podržtaška...

Tomáš Chalupa, zcela jistě schopný komunální politik. Nepochybuji, že pro svůj volební obvod udělal mnoho dobrého. Proti jiným komunálním politikům, starostům a zastupitelům je totiž nejspíš i dosti inteligentní, pracovitý a ví co chce. V Praze 6 se za něj postavila slušná řádka lidí. Co však je užitečné na komunální a regionální úrovni je, podle mého názoru, velmi slabě uplatnitelné na celostátní pozici a tím méně na ministerstvu, jako je MŽP.

Jako starosta P6 mohl Chalupa zajistit svému obvodu jisté výhody vyplývající z kontaktů a vazeb, jak jeho osobně, tak i jeho mateřské strany ODS. Tedy přilákal investory, developerské projekty, kulturní akce. Není divu, že na Chalupu obyvatelé a voliči v jeho obvodu pějí chválu. Jakou roli hraje v tom co starosta dělá korupce a klasické praktiky politiků (podezřele často z ODS) by vydalo na několik dalších článků a úvah. Nebuďme naivní, že je Chalupa čistý, jako lilie. Není ani zdaleka, ale k dobru mu alespoň slouží, že pro obvod přeci jen něco udělal na rozdíl od jiných, kteří se starali pouze o sebe a kamarády.

Do této chvíle nemám s panem Chalupou větší problém, byl jen dalším z řady jemu podobných politiků ODS. Po jeho jmenování ministrem ŽP je však nutné na něj zaměřit více pozornosti.

Chalupa je převlečený Drobil. Člověk s nulovým vztahem k přírodě a minulostí byť jen okrajově s ní související. Je to jen další člověk, který má zajistit, že MŽP nebude klást jiným rezortům překážky a bude rozdělovat obří sumy peněz bez ohledu na původní účel. Pan Chalupa je Klausovec a jako takový přece nebude na ministerstvu prosazovat věci, které "guru na hradě" nerad vidí. Jeho vyjádření u příležitosti jmenování ministrem hovoří za vše: "Chce úřadu dát větší věrohodnost a prostor, aby zazněly všechny názory na životní prostředí, a to i ty menšinové. Jedna ideologie zvítězit musí, a to ideologie zdravého rozumu."

Jako by dával panu prezidentovi ani ne moc složitou šifrou najevo, že nebude dělat na ministerstvu žádné skopičiny a ať se pan prezident nebojí, že přece ví, kdo ho dosadil a za koho kope. Tedy, že nekope za to, aby se nekácely lesy na Šumavě, aby se nerozdávaly hloupě miliardy na sluneční elektrárny (v budoucnu i na větrné) a aby se nestavěly zbytečné silnice, ale aby veškeré finanční prostředky tekoucí do MŽP šly na správný účel tedy podpořit růst průmyslu a aby z těchto peněz profitovala správná skupinka lidí.

Václav Klaus i po mnoha letech drží otěže ODS pevně v rukou a můžeme se jen dohadovat co chystá až v roce 2013 opustí prezidentský post. Do té doby můžeme mít jen hlavu v dlaních a říkat si, jak je smutné, že na nejzelenějším ministerstvu bude znovu sedět nejmodřejší pták.

Pro pobavení doporučuji shlédnout toto video. Z vystupování pana Chalupy je vidět, že pilně studoval projevy amerických prezidentů (pauzy, zdánlivě z patra, mluví ke na všechny strany sálu vznešená slova, zaobalená sdělení). Obsahově jde však o věc hodně mrazivou. Takový člověk by neměl sedět na ministerstvu životního prostředí, určitě ne...

Zajímavé.....Nassim Taleb talks

Stojí za shlédnutí.

Líbí se mi ten kontrast. Hodně lidí ví, proč skutečně byla finanční krize, kdo za to skutečně může a dokáže odhadnout co nás ještě čeká (a není to nic pěkného). Co se mi však nejvíc líbí je, že ti lidé to všechno veřejně prezentují, již dlouhou dobu, a navíc navrhují co dělat co nedělat, jak se zachovat atd. A pak je tu druhá strana mince, kde jsou ti, kteří mají skutečně moc tyto rady uvést v život, opravdu něco změnit a zabránit opakování předešlé šlamastyky a odvrátit novou co se na nás valí (krize eura a EU). Ale tihle lidé to z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu nedělají. Fakt nevím, kdo jim radí...

P.S. Dle videa pryč z akcií, pryč z dlouhodobých bondů a hurá na kovy a půdu:)