Sophiina volba - William Styron - recenze knihy

Knihu jsem začal číst spíš z nouze, protože s aktuálně rozečtenými kousky jsem se trápil a chtěl změnu, oddychovku, jiný žánru. Vůbec nic jsem o ní nevěděl a říkal jsem si, že půjde o nějaký lehce romantický dívčí román, který zmáknu za pár jízd vlakem. To jsem si naběhl.

Chápu, proč jsou na toto, troufnu si říct, nyní již klasické dílo až překvapivě rozporuplné reakce. Kniha je to těžká, psychologická, dá se říct, že rozvláčná s bohatým a docela komplikovaným jazykem. Jsem z těch kterým to nevadilo, kniha mě vtáhla a nepustila. Líbila se mi neobvyklá kompozice děje, kdy se autor z části autobiograficky ohlíží za svým mládím a spisovatelskými začátky v New Yorku. Tam potká dva zajímavé lidi, které postupně poznává, odhaluje jejich tajemství a dokonale se s nimi spřátelí. Děj je pak prokládán vzpomínkami, ať přímo autora neboli hlavní postavy, ale především vyprávěním vzpomínek zásadní postavy románu. Sophie.

Nebudu prozrazovat příliš, je lepší se ke všemu zásadnímu v knize propracovat. Není ale žádné tajemství, že jde v podstatě o román o nacismu, genocidě, Osvětimi, válce. Nejde o obyčejný záznam událostí a jejich popis, jako můžeme vyčíst z jiných známých děl. Ale Styronovi se povedlo díky promyšlené skladbě tyto události plné hrůzy zakomponovat do děje takovým způsobem, že na ně čtenář může pohlížet z pohledu různých postav s přihlédnutím k jejich výchově, vzdělání a původu.

Myslím, že na nacismus a Osvětim existuje jen jediný názor. Ale tahle kniha mi do jisté míry otevřela obzor v tom, že tomu ne vždy bylo stejně, a že v třeba právě v zámoří tuhle dobu vnímali trochu jinak. I tamější židé.

Knihu doporučuji přečíst, nebudete litovat, některé pasáže jsou velmi úsměvné, ba přímo komické, a z některých skutečně mrazí. Je to ta z knih, které vás rozruší a po dočtení poslední stránky o ní ještě dlouho dumáte. Její chuť s vámi zůstává o mnoho déle.

90%